Omluva = řešení?

V komentáři ke své první analýze na tomto blogu jsem napsala, že stačí omluva nebo uznání viny. Nyní musím své stanovisko přehodnotit. Turecká společnost si našla cestu jak se omluvit, ale stejně to není dobře. Před několika dny vznikla v Turecku iniciativa, která se rozhodla omluvit se genocidu spáchanou na arménském obyvatelstvu na území Osmanské říše v roce 1915. I tento zdánlivě neškodný, naopak pozitivní krok má své chyby a zápory.

Ani tento text omluvy arménskému obyvatelstvu neoznačuje proběhlé události jako genocidu, což je jeden z hlavních arménských požadavků. Namísto toho se uchyluje k emotivnímu, avšak nepřesnému výrazu ,,velká katastrofa", čímž pobuřuje obě zúčastněné strany. Tureckou stranu tím, že celou věc příliš dramatizuje a zhoršuje, že nemluví o mrtvých turcích, zabitých při teroristických útocích. Pro Arméskou republiku je nepřijatelný tím, že předstírá snahu o nějaký pokrok, ale přitom jenom bezvýznamně ,,žvaní".

Celý text je pojat jako omluva ,,arménským bratrům" a vyjádřená soucitu s nimi, ale to zcela popírá a vyvrací současný turecký i arménský postoj k dané problematice. Turecko samozřejmě soucítí s obětmi na arménské straně, ale rozhodně odmítá Arménií deklarovaných 1,5 miliónů mrtvých. Maximálně připouští 300.000 obětí, ale pouze s poznámkou, že na turecké straně taky padlo velké množství životů a to v etnických bojích. Celá akce navíc byla okamžitou reakcí na ohrožení bezpečnosti integrity Osmanské říše a nikoli plánovitou vládní činností, čímž by mohla být považována za genocidu. Celou situaci navíc komplikuje fakt, že Arménie stále odmítá zpřístupnit své archivy, aby tak umožnila práci expertní komise, která má celou věc posoudit z historického hlediska.

Není možné, aby se tito lidé omlouvali za něco, co není jejich vina. Možná snad, ale rozhodně to není smysluplné. Tímto faktem argumentují mnozí odpůrci této omluvy. Naopak její obránci tvrdí, že je vyjádřením skutečného postoje tureckého obyvatelstva a vyjádřením soukromého postoje, jak tvrdí Ahmet Evin z univerzity Sabanci. Původních signatářů jsou asi dvě stovky, ale poté co byl text vystaven na internetu, přidalo své podpisy asi 6000 dalších lidí.

Tvrdí také, že původním cílem této petice bylo vyvolat diskuzi. Naneštěstí spousta turků vidí v turcích z tehdejší Osmanské říše své předky, své otce, kterých si podle tradic velice váží, ačkoli se od nich vytvořením Turecké repubiky distancovali, a je pro ně těžké připustit, že by mohli být vrahy. Nesnesou podobné ohrožování základů jejich vlastního státu, který ač sekularizovaný je pro ně téměř ,,svatý".

Turecký premiér Tayyip Erdogan ve svém oficiálním stanovisku prohlásil, že nespáchal zločin a proto se nemá za co omlouvat. Zároveň vyjádřil přání, aby tento text neovlivnil jednání mezi tureckou a arménskou diplomacií, které by měli i nadále jednat o principech. Stejné stanovisko vyjádřila i skupina bývalých tureckých ambasadorů, kteří podobné dokumenty považují za nespravedlivé a neobjektivní vůči tureckému obyvatelstvu. Jen stěží lze hledat mezinárodní konsensus tam, kde jednotný názor není zastáván ani v rámci jednoho státu. Je možné, že Turecko nalezlo svůj bod zvratu, za nímž bude schopno tyto události přijmout události roku 1915 jako genocidu.

Petice je u některýchvnímána dokonce jako pokus o vtip. Hledáme někoho, kdo se omlouvá za jiné. Potom donuťme Británii, aby se omluvila za své prohřešky v koloniích nebo lépe, ať se za ně omluví třeba Bulhaři. A to je další rozpor v uvedené ,,omluvě", ani Turecko samotné se nepovažuje za ideového nástupníka Osmanské říše. Ani Arménie nedává vinu současné Turecké republice. Proto může tento dokument dost citelně nabourat současný uzus ohledně viny za události roku 1915.

Probíhající jednání tento dokument nijak neurychlil, naopak vytvořil novou překážku, která odvrací tyto rozhovory od racionálního řešení, přijatelného oběmi stranami. To co mělo uklidnit arménský lid, stát se jakýmsi aktem solidarity se proměnilo ve velkou aféru, která jenom ,,šťouchá do vosího hnízda" a výsměchem jitří vzájemné rány, mezi oběma státy.

Výsledková tabulka

Za domácí tým je kapitánem Serž Sarkisjan, za hosty Abdullah Gul. Jakou zvolí taktiku? Kdo vyhraje?

V říjnu tohoto roku jsme si jako téma blogu vybraly otázku vzájemných vztahů mezi Tureckem a Arménií. Bylo to asi jediné z témat, které se zdálo být velice široké a obsáhlé. Byla to pravda, historie vzájemných vztahů těchto zemí je velice bohatá, ale taky tragická. Tím je poznamenaná i současnost.

Od roku 1993, kdy Turecko uzavřelo hranici s Arménií, byly přerušeny i diplomatické styky. To znamená, že nebylo o čem psát. Ale z bláta nás vytáhl jeden obyčejný fotbalový zápas, v němž proti sobě nastoupily reprezentační týmy Turecka a Arménie. Utkání bylo pořádáno v Jerevanu, kam také arménský prezident Serž Sarkisjan pozval svůj turecký protějšek. Tak byla nastartována nová éra sbližování obou států. Tento historický akt vyvolal celou řadou reakcí pozitivních i jiných, ale oba prezidenti se nezalekli a v tomto snažení se rozhodli pokračovat. Od té chvíle návštěva střídá návštěvu, prohlášení střídá prohlášení a tak je naštěstí o čem psát. A my máme to štěstí sledovat počátky budování nové spolupráce mezi těmito sousedy.

Start je slibný, ale společná historie těchto států je poznamenána příliš mnoha incidenty, které brání vzájemné spolupráci. Nejzávažnější z nich je určitě genocida arménského obyvatelstva na území Osmanské říše v roce 1915. Turecko odmítá připustit, že by se skutečně jednalo o genocidu a nikoli o neštěstí způsobené etnickými boji. Turecká strana měla zájem toto odlišné chápání daných událostí vyřešit objektivním vědeckým bádáním, které by přineslo výsledky a odhalilo skutečnou pravdu. Lepší strategii zaujala Arménie, která se rozhodla nabízený výzkum odmítnout a udělala dobře. Protože přeejít staré křivdy a otevřít se budoucnosti je nejlepší možné východisko, které otevírá nové cesty ke spolupráci.

Dalším problémem je arménská anexe části Ázerbajdžánského území, Náhorního-Karabachu. Během války o toto území mezi lety 1888-1994 uzavřelo Turecko hranici s Arménií, aby tak podpořilo svého spojence. Vzíjemné hranice Turecka a Arménie jsou také problematické. Toto je bohužel jen malý výčet všech problémů, které bude nutné vyřešit a tak nezbývá doufat, že energie uvolněná návštěvou tureckého prezidenta v Jerevanu, bude nasměrována správným směrem a přinese své ovoce. Mimo těchto politických problémů je zde také náboženská, ale protože se jedná o sekularizované státy existuje i zde reálná šance shody.

Obě strany jsou vnějšími skutečnostmi tlačeny ke smírnému řešení. Turecko má zájem o začlenění do evropských struktur, jeho současná vyjednávací pozice není nijak slibná. Jeho vstup zatížen celou řadou překážek a podmínek, ale i Evropa má své cíle. Jedním z nich je navázání kontaktu s Asii a konkrétně i Kavkazem. Pokud by se Turecku podařilo vybudovat takovou pozici v rámci regionu, stalo by se velice lákavým kandidát a zvýšilo by tak šanci svého přijetí.

Arménie potřebuje vyřešit hlavně svou ekonomickou situaci. Export svého zboží do Evropy provádí především přes Gruzii, ale ta je momentálně silně poznamenána válečným konfliktem a proto není nadále vhodná. Navíc je téměř veškerá arménská energetika kontrolována Ruskem. Proto je všechen zahraniční obchod Arménie silně omezen. Takže hledá nové obchodní možnosti a snaží se navázet obchodní styky i s jinýmy regiony. Podmínkou je opět vyřešení všech sporných mezinárodních otázek.

Do vyjednávacích rozhovorů se aktivně zapojuje také Ázerbajdžán. Ten je přímo zainteresován v řešení otázky Náhorního Karabachu. Navíc se stal členem platformy pro udržení míru v oblasti Kavkazu, ale také participuje na budování nového ropovodu, ke kterému má Arménie zájem se připojit.

Tento diplomatický fotbal se snaží ,,koučovat" mnoho světových politiků a hnutí, ale ti mohou pouze přihlížet, hlavní iniciativu musí vyvinout turecké a arménské politické elity, stejně jako obyvatelé obou zemí. Zapojují se filmaři, spisovatelé apod. Na základě spolupráce v této oblasti vzniká řada zajímavých iniciativ, jejichž cílem je ulehčit vzájemné respektování obou národů.

Celý Kavkaz je ovlivněn etnickou roztříštěností, stykem odlišných civilizací, ale také stále silným vlivem Ruské federace. Příznivé jsou snad jen jisté zásoby nerostných surovin, ale i ty se mohou při stšetu zájmů stát spíše přítěží. Proto je současný trend stabilizace politické situace unikátní a je pozitivním ukazatelem, že to jde a pokud je dobrá vůle lze překonat i kulturní rozdíly a mocenské rozepře. Ukazuje se, že spolupracující celek je výhodnější než jednání na vlastní pěst. Fotbalový zápas po chvíli skončil, ale to co bylo jeho prostřednictvím založeno snad potrvá dál a bude začátkem lepší a bezpečnější budoucnosti pro celý region.

Fotbalu zdar.

POZNÁMKA. Výsledek utkání ze 6.září, Turecko - Arménie je 2:0

Zdroje: Články uvedené na tomto blogu.

Omluva za genocidu?

V arménských i tureckých intelektuálních kruzích se začala aktivizovat hnutí pro uznání arménské genocidy. Již 9.prosince tohoto roku byl zaslán otevřený dopis prezidentu Gullovi, kde ´je požadováno uznání masového zabíjení arménů v roce 1915 jako genocidy. Za tímto dopisem stojí přibližně tři stovky arménské intelektuální špičky včetně umělců, spisovatelů, zástupců médií i občanských sdružení. Ti akcentují především fakt, že toto masové vyvražďování arménského obyvatelstva je uznáno za genocidy téměř po celém světě. Zároveň hrozí, že bez tureckého doznání není možné v dalších jednáních o vzájemné spolupráci ani uvažovat. V dopise poukazují na tureckou ,,dědičnou odpovědnost" za tyto události, které oni sami považují za ,,monumentální zločin proti lidskosti". Tato tvrzení se významně liší od dosavadního oficiálního arménského postoje vůči této otázce, která nepovažuje dnešní moderní Tureckou republiku za dědice Osmanskéříše, na jejímž území toto vyvražďování probíhalo.

Dopis byl iniciován skupinou prominentních umělců blízkých současné vládní moci v Arménií, proto je pravděpodobné, že prezident Sarkisjan byl s tímto dokumenten seznámen, ba co víc schválil jej. Avšak zároveň nabádá toto hnutí k veliké opatrnosti, aby nevhodnými zásahem nezmařilo právě probíhající politické sbližování těchto dvou států.

Giro Manoyan, nejvyšší představitel Arménské revoluční federace Dashnaktsutyun, která je členem vládnoucí koalice v souvislosti s tímto dopisem varoval prezidenta Sarkisjana k obezřetnosti ve vzájemných rozhovorech s Tureckem. Pokud jde o zmiňovaný dopis Manoyan ocenil především to, že generuje názory všeho arménského obyvetelstva i celého světa.

I na turecké straně vznikla podobná iniciativa, která nabádá k uznání těchto masakrů jako genocidy i Tureckou republikou. Opět se jedná o zástupce inteligence. Rozhodli se na internetu uveřejnit omluvu obětem arménské genocidy a to ve formě petice. Podle jednoho z iniciátorů Baskin Oran uvedl, že původně měli v plánu nabádat turecké představitele k deklaraci tohoto incidentu jako genocidy, ale rozhodli se oslovit jedince. Každý má možnost svým podpisem deklarovat postoj k této otázce, popřípadě uznat svůj díl viny. Text petice zní:,,Nemůžu přijmout lhostejnost k ,,velké katastrofě", kterou utrpěly arméni na území Osmanské říše v roce 1915, a také nemohu příjmout její popírání. Odmítám toto bezpráví ze své vlastní vůle a sdílím pocity a bolesti mých arménských bratrů a sester, a omlouvám se jim."

Tento dokument byl nejprve otištěn v tureckém deníku Zaman a od Nového roku bude publikován také na internetu.

Tyto události samozřejmě neprošly bez protestů. Podle představitelů tureckých nacionalistů se jedná o akt zrady na tureckém národě. To jsou samozřejmě ty nejradikálnější názory, ale i jinde se petice nesetkala s vřelým přivítáním. Historik Ayse Hur řekl pro list Zaman, že všechny tyto události roku 1915 byly zaviněny tehdy bujícím tureckým nacionalismem a on osobně se s nimi nestotožňuje. Proto necítí potřebu se osobně omlouvat. Jiní jako například Aytekin Yildiz vyčítají petici příliš emotivní ráz a silné výrazy jako například ,,obrovské neštěstí."

Zdroje:
RADIO FREE EUROPE. Turkish Academics Plan Apology To Armenia. (2008-12-12). [online]. [2008-12-13]. http://www.rferl.org/content/Turkish_Academics_Plan_Apology_To_Armenia/1359303.html

ARMENIAN LIBERTY.ORG: HARUTIUNIAN, Lilit.
Armenian Intellectuals Appeal To Gul For Genocide Recognition. (2008-12-9). [online]. [2008-12-12]. http://www.armenialiberty.org/armeniareport/report/en/2008/12/5F5A1992-B2AE-4AFA-94F1-6409C4116F67.ASP

ARMENIAN LIBERTY.ORG: DANIELYAN, Emil.
Turkish Intellectuals Apologize For Armenian ‘Great Disaster’. (2008-12-5). [online]. [2008-12-12]. http://www.armenialiberty.org/armeniareport/report/en/2008/12/7E1B7968-CD1A-48A9-A7BC-DD323AC9FF18.asp

HURRIETTE DAILY NEWS: ZIFLIOGUL,Vercihan. Mixed feelings for "genocide" petition. (nedatováno). [online]. [2008-12-12]. http://www.hurriyet.com.tr/english/domestic/10551432.asp