V komentáři ke své první analýze na tomto blogu jsem napsala, že stačí omluva nebo uznání viny. Nyní musím své stanovisko přehodnotit. Turecká společnost si našla cestu jak se omluvit, ale stejně to není dobře. Před několika dny vznikla v Turecku iniciativa, která se rozhodla omluvit se genocidu spáchanou na arménském obyvatelstvu na území Osmanské říše v roce 1915. I tento zdánlivě neškodný, naopak pozitivní krok má své chyby a zápory.
Ani tento text omluvy arménskému obyvatelstvu neoznačuje proběhlé události jako genocidu, což je jeden z hlavních arménských požadavků. Namísto toho se uchyluje k emotivnímu, avšak nepřesnému výrazu ,,velká katastrofa", čímž pobuřuje obě zúčastněné strany. Tureckou stranu tím, že celou věc příliš dramatizuje a zhoršuje, že nemluví o mrtvých turcích, zabitých při teroristických útocích. Pro Arméskou republiku je nepřijatelný tím, že předstírá snahu o nějaký pokrok, ale přitom jenom bezvýznamně ,,žvaní".
Celý text je pojat jako omluva ,,arménským bratrům" a vyjádřená soucitu s nimi, ale to zcela popírá a vyvrací současný turecký i arménský postoj k dané problematice. Turecko samozřejmě soucítí s obětmi na arménské straně, ale rozhodně odmítá Arménií deklarovaných 1,5 miliónů mrtvých. Maximálně připouští 300.000 obětí, ale pouze s poznámkou, že na turecké straně taky padlo velké množství životů a to v etnických bojích. Celá akce navíc byla okamžitou reakcí na ohrožení bezpečnosti integrity Osmanské říše a nikoli plánovitou vládní činností, čímž by mohla být považována za genocidu. Celou situaci navíc komplikuje fakt, že Arménie stále odmítá zpřístupnit své archivy, aby tak umožnila práci expertní komise, která má celou věc posoudit z historického hlediska.
Není možné, aby se tito lidé omlouvali za něco, co není jejich vina. Možná snad, ale rozhodně to není smysluplné. Tímto faktem argumentují mnozí odpůrci této omluvy. Naopak její obránci tvrdí, že je vyjádřením skutečného postoje tureckého obyvatelstva a vyjádřením soukromého postoje, jak tvrdí Ahmet Evin z univerzity Sabanci. Původních signatářů jsou asi dvě stovky, ale poté co byl text vystaven na internetu, přidalo své podpisy asi 6000 dalších lidí.
Tvrdí také, že původním cílem této petice bylo vyvolat diskuzi. Naneštěstí spousta turků vidí v turcích z tehdejší Osmanské říše své předky, své otce, kterých si podle tradic velice váží, ačkoli se od nich vytvořením Turecké repubiky distancovali, a je pro ně těžké připustit, že by mohli být vrahy. Nesnesou podobné ohrožování základů jejich vlastního státu, který ač sekularizovaný je pro ně téměř ,,svatý".
Turecký premiér Tayyip Erdogan ve svém oficiálním stanovisku prohlásil, že nespáchal zločin a proto se nemá za co omlouvat. Zároveň vyjádřil přání, aby tento text neovlivnil jednání mezi tureckou a arménskou diplomacií, které by měli i nadále jednat o principech. Stejné stanovisko vyjádřila i skupina bývalých tureckých ambasadorů, kteří podobné dokumenty považují za nespravedlivé a neobjektivní vůči tureckému obyvatelstvu. Jen stěží lze hledat mezinárodní konsensus tam, kde jednotný názor není zastáván ani v rámci jednoho státu. Je možné, že Turecko nalezlo svůj bod zvratu, za nímž bude schopno tyto události přijmout události roku 1915 jako genocidu.
Petice je u některýchvnímána dokonce jako pokus o vtip. Hledáme někoho, kdo se omlouvá za jiné. Potom donuťme Británii, aby se omluvila za své prohřešky v koloniích nebo lépe, ať se za ně omluví třeba Bulhaři. A to je další rozpor v uvedené ,,omluvě", ani Turecko samotné se nepovažuje za ideového nástupníka Osmanské říše. Ani Arménie nedává vinu současné Turecké republice. Proto může tento dokument dost citelně nabourat současný uzus ohledně viny za události roku 1915.
Probíhající jednání tento dokument nijak neurychlil, naopak vytvořil novou překážku, která odvrací tyto rozhovory od racionálního řešení, přijatelného oběmi stranami. To co mělo uklidnit arménský lid, stát se jakýmsi aktem solidarity se proměnilo ve velkou aféru, která jenom ,,šťouchá do vosího hnízda" a výsměchem jitří vzájemné rány, mezi oběma státy.
neděle 21. prosince 2008
pátek 19. prosince 2008
Výsledková tabulka
Za domácí tým je kapitánem Serž Sarkisjan, za hosty Abdullah Gul. Jakou zvolí taktiku? Kdo vyhraje?
V říjnu tohoto roku jsme si jako téma blogu vybraly otázku vzájemných vztahů mezi Tureckem a Arménií. Bylo to asi jediné z témat, které se zdálo být velice široké a obsáhlé. Byla to pravda, historie vzájemných vztahů těchto zemí je velice bohatá, ale taky tragická. Tím je poznamenaná i současnost.
Od roku 1993, kdy Turecko uzavřelo hranici s Arménií, byly přerušeny i diplomatické styky. To znamená, že nebylo o čem psát. Ale z bláta nás vytáhl jeden obyčejný fotbalový zápas, v němž proti sobě nastoupily reprezentační týmy Turecka a Arménie. Utkání bylo pořádáno v Jerevanu, kam také arménský prezident Serž Sarkisjan pozval svůj turecký protějšek. Tak byla nastartována nová éra sbližování obou států. Tento historický akt vyvolal celou řadou reakcí pozitivních i jiných, ale oba prezidenti se nezalekli a v tomto snažení se rozhodli pokračovat. Od té chvíle návštěva střídá návštěvu, prohlášení střídá prohlášení a tak je naštěstí o čem psát. A my máme to štěstí sledovat počátky budování nové spolupráce mezi těmito sousedy.
Start je slibný, ale společná historie těchto států je poznamenána příliš mnoha incidenty, které brání vzájemné spolupráci. Nejzávažnější z nich je určitě genocida arménského obyvatelstva na území Osmanské říše v roce 1915. Turecko odmítá připustit, že by se skutečně jednalo o genocidu a nikoli o neštěstí způsobené etnickými boji. Turecká strana měla zájem toto odlišné chápání daných událostí vyřešit objektivním vědeckým bádáním, které by přineslo výsledky a odhalilo skutečnou pravdu. Lepší strategii zaujala Arménie, která se rozhodla nabízený výzkum odmítnout a udělala dobře. Protože přeejít staré křivdy a otevřít se budoucnosti je nejlepší možné východisko, které otevírá nové cesty ke spolupráci.
Dalším problémem je arménská anexe části Ázerbajdžánského území, Náhorního-Karabachu. Během války o toto území mezi lety 1888-1994 uzavřelo Turecko hranici s Arménií, aby tak podpořilo svého spojence. Vzíjemné hranice Turecka a Arménie jsou také problematické. Toto je bohužel jen malý výčet všech problémů, které bude nutné vyřešit a tak nezbývá doufat, že energie uvolněná návštěvou tureckého prezidenta v Jerevanu, bude nasměrována správným směrem a přinese své ovoce. Mimo těchto politických problémů je zde také náboženská, ale protože se jedná o sekularizované státy existuje i zde reálná šance shody.
Obě strany jsou vnějšími skutečnostmi tlačeny ke smírnému řešení. Turecko má zájem o začlenění do evropských struktur, jeho současná vyjednávací pozice není nijak slibná. Jeho vstup zatížen celou řadou překážek a podmínek, ale i Evropa má své cíle. Jedním z nich je navázání kontaktu s Asii a konkrétně i Kavkazem. Pokud by se Turecku podařilo vybudovat takovou pozici v rámci regionu, stalo by se velice lákavým kandidát a zvýšilo by tak šanci svého přijetí.
Arménie potřebuje vyřešit hlavně svou ekonomickou situaci. Export svého zboží do Evropy provádí především přes Gruzii, ale ta je momentálně silně poznamenána válečným konfliktem a proto není nadále vhodná. Navíc je téměř veškerá arménská energetika kontrolována Ruskem. Proto je všechen zahraniční obchod Arménie silně omezen. Takže hledá nové obchodní možnosti a snaží se navázet obchodní styky i s jinýmy regiony. Podmínkou je opět vyřešení všech sporných mezinárodních otázek.
Do vyjednávacích rozhovorů se aktivně zapojuje také Ázerbajdžán. Ten je přímo zainteresován v řešení otázky Náhorního Karabachu. Navíc se stal členem platformy pro udržení míru v oblasti Kavkazu, ale také participuje na budování nového ropovodu, ke kterému má Arménie zájem se připojit.
Tento diplomatický fotbal se snaží ,,koučovat" mnoho světových politiků a hnutí, ale ti mohou pouze přihlížet, hlavní iniciativu musí vyvinout turecké a arménské politické elity, stejně jako obyvatelé obou zemí. Zapojují se filmaři, spisovatelé apod. Na základě spolupráce v této oblasti vzniká řada zajímavých iniciativ, jejichž cílem je ulehčit vzájemné respektování obou národů.
Celý Kavkaz je ovlivněn etnickou roztříštěností, stykem odlišných civilizací, ale také stále silným vlivem Ruské federace. Příznivé jsou snad jen jisté zásoby nerostných surovin, ale i ty se mohou při stšetu zájmů stát spíše přítěží. Proto je současný trend stabilizace politické situace unikátní a je pozitivním ukazatelem, že to jde a pokud je dobrá vůle lze překonat i kulturní rozdíly a mocenské rozepře. Ukazuje se, že spolupracující celek je výhodnější než jednání na vlastní pěst. Fotbalový zápas po chvíli skončil, ale to co bylo jeho prostřednictvím založeno snad potrvá dál a bude začátkem lepší a bezpečnější budoucnosti pro celý region.
Fotbalu zdar.
POZNÁMKA. Výsledek utkání ze 6.září, Turecko - Arménie je 2:0
Zdroje: Články uvedené na tomto blogu.
V říjnu tohoto roku jsme si jako téma blogu vybraly otázku vzájemných vztahů mezi Tureckem a Arménií. Bylo to asi jediné z témat, které se zdálo být velice široké a obsáhlé. Byla to pravda, historie vzájemných vztahů těchto zemí je velice bohatá, ale taky tragická. Tím je poznamenaná i současnost.
Od roku 1993, kdy Turecko uzavřelo hranici s Arménií, byly přerušeny i diplomatické styky. To znamená, že nebylo o čem psát. Ale z bláta nás vytáhl jeden obyčejný fotbalový zápas, v němž proti sobě nastoupily reprezentační týmy Turecka a Arménie. Utkání bylo pořádáno v Jerevanu, kam také arménský prezident Serž Sarkisjan pozval svůj turecký protějšek. Tak byla nastartována nová éra sbližování obou států. Tento historický akt vyvolal celou řadou reakcí pozitivních i jiných, ale oba prezidenti se nezalekli a v tomto snažení se rozhodli pokračovat. Od té chvíle návštěva střídá návštěvu, prohlášení střídá prohlášení a tak je naštěstí o čem psát. A my máme to štěstí sledovat počátky budování nové spolupráce mezi těmito sousedy.
Start je slibný, ale společná historie těchto států je poznamenána příliš mnoha incidenty, které brání vzájemné spolupráci. Nejzávažnější z nich je určitě genocida arménského obyvatelstva na území Osmanské říše v roce 1915. Turecko odmítá připustit, že by se skutečně jednalo o genocidu a nikoli o neštěstí způsobené etnickými boji. Turecká strana měla zájem toto odlišné chápání daných událostí vyřešit objektivním vědeckým bádáním, které by přineslo výsledky a odhalilo skutečnou pravdu. Lepší strategii zaujala Arménie, která se rozhodla nabízený výzkum odmítnout a udělala dobře. Protože přeejít staré křivdy a otevřít se budoucnosti je nejlepší možné východisko, které otevírá nové cesty ke spolupráci.
Dalším problémem je arménská anexe části Ázerbajdžánského území, Náhorního-Karabachu. Během války o toto území mezi lety 1888-1994 uzavřelo Turecko hranici s Arménií, aby tak podpořilo svého spojence. Vzíjemné hranice Turecka a Arménie jsou také problematické. Toto je bohužel jen malý výčet všech problémů, které bude nutné vyřešit a tak nezbývá doufat, že energie uvolněná návštěvou tureckého prezidenta v Jerevanu, bude nasměrována správným směrem a přinese své ovoce. Mimo těchto politických problémů je zde také náboženská, ale protože se jedná o sekularizované státy existuje i zde reálná šance shody.
Obě strany jsou vnějšími skutečnostmi tlačeny ke smírnému řešení. Turecko má zájem o začlenění do evropských struktur, jeho současná vyjednávací pozice není nijak slibná. Jeho vstup zatížen celou řadou překážek a podmínek, ale i Evropa má své cíle. Jedním z nich je navázání kontaktu s Asii a konkrétně i Kavkazem. Pokud by se Turecku podařilo vybudovat takovou pozici v rámci regionu, stalo by se velice lákavým kandidát a zvýšilo by tak šanci svého přijetí.
Arménie potřebuje vyřešit hlavně svou ekonomickou situaci. Export svého zboží do Evropy provádí především přes Gruzii, ale ta je momentálně silně poznamenána válečným konfliktem a proto není nadále vhodná. Navíc je téměř veškerá arménská energetika kontrolována Ruskem. Proto je všechen zahraniční obchod Arménie silně omezen. Takže hledá nové obchodní možnosti a snaží se navázet obchodní styky i s jinýmy regiony. Podmínkou je opět vyřešení všech sporných mezinárodních otázek.
Do vyjednávacích rozhovorů se aktivně zapojuje také Ázerbajdžán. Ten je přímo zainteresován v řešení otázky Náhorního Karabachu. Navíc se stal členem platformy pro udržení míru v oblasti Kavkazu, ale také participuje na budování nového ropovodu, ke kterému má Arménie zájem se připojit.
Tento diplomatický fotbal se snaží ,,koučovat" mnoho světových politiků a hnutí, ale ti mohou pouze přihlížet, hlavní iniciativu musí vyvinout turecké a arménské politické elity, stejně jako obyvatelé obou zemí. Zapojují se filmaři, spisovatelé apod. Na základě spolupráce v této oblasti vzniká řada zajímavých iniciativ, jejichž cílem je ulehčit vzájemné respektování obou národů.
Celý Kavkaz je ovlivněn etnickou roztříštěností, stykem odlišných civilizací, ale také stále silným vlivem Ruské federace. Příznivé jsou snad jen jisté zásoby nerostných surovin, ale i ty se mohou při stšetu zájmů stát spíše přítěží. Proto je současný trend stabilizace politické situace unikátní a je pozitivním ukazatelem, že to jde a pokud je dobrá vůle lze překonat i kulturní rozdíly a mocenské rozepře. Ukazuje se, že spolupracující celek je výhodnější než jednání na vlastní pěst. Fotbalový zápas po chvíli skončil, ale to co bylo jeho prostřednictvím založeno snad potrvá dál a bude začátkem lepší a bezpečnější budoucnosti pro celý region.
Fotbalu zdar.
POZNÁMKA. Výsledek utkání ze 6.září, Turecko - Arménie je 2:0
Zdroje: Články uvedené na tomto blogu.
neděle 14. prosince 2008
Omluva za genocidu?
V arménských i tureckých intelektuálních kruzích se začala aktivizovat hnutí pro uznání arménské genocidy. Již 9.prosince tohoto roku byl zaslán otevřený dopis prezidentu Gullovi, kde ´je požadováno uznání masového zabíjení arménů v roce 1915 jako genocidy. Za tímto dopisem stojí přibližně tři stovky arménské intelektuální špičky včetně umělců, spisovatelů, zástupců médií i občanských sdružení. Ti akcentují především fakt, že toto masové vyvražďování arménského obyvatelstva je uznáno za genocidy téměř po celém světě. Zároveň hrozí, že bez tureckého doznání není možné v dalších jednáních o vzájemné spolupráci ani uvažovat. V dopise poukazují na tureckou ,,dědičnou odpovědnost" za tyto události, které oni sami považují za ,,monumentální zločin proti lidskosti". Tato tvrzení se významně liší od dosavadního oficiálního arménského postoje vůči této otázce, která nepovažuje dnešní moderní Tureckou republiku za dědice Osmanskéříše, na jejímž území toto vyvražďování probíhalo.
Dopis byl iniciován skupinou prominentních umělců blízkých současné vládní moci v Arménií, proto je pravděpodobné, že prezident Sarkisjan byl s tímto dokumenten seznámen, ba co víc schválil jej. Avšak zároveň nabádá toto hnutí k veliké opatrnosti, aby nevhodnými zásahem nezmařilo právě probíhající politické sbližování těchto dvou států.
Giro Manoyan, nejvyšší představitel Arménské revoluční federace Dashnaktsutyun, která je členem vládnoucí koalice v souvislosti s tímto dopisem varoval prezidenta Sarkisjana k obezřetnosti ve vzájemných rozhovorech s Tureckem. Pokud jde o zmiňovaný dopis Manoyan ocenil především to, že generuje názory všeho arménského obyvetelstva i celého světa.
I na turecké straně vznikla podobná iniciativa, která nabádá k uznání těchto masakrů jako genocidy i Tureckou republikou. Opět se jedná o zástupce inteligence. Rozhodli se na internetu uveřejnit omluvu obětem arménské genocidy a to ve formě petice. Podle jednoho z iniciátorů Baskin Oran uvedl, že původně měli v plánu nabádat turecké představitele k deklaraci tohoto incidentu jako genocidy, ale rozhodli se oslovit jedince. Každý má možnost svým podpisem deklarovat postoj k této otázce, popřípadě uznat svůj díl viny. Text petice zní:,,Nemůžu přijmout lhostejnost k ,,velké katastrofě", kterou utrpěly arméni na území Osmanské říše v roce 1915, a také nemohu příjmout její popírání. Odmítám toto bezpráví ze své vlastní vůle a sdílím pocity a bolesti mých arménských bratrů a sester, a omlouvám se jim."
Tento dokument byl nejprve otištěn v tureckém deníku Zaman a od Nového roku bude publikován také na internetu.
Tyto události samozřejmě neprošly bez protestů. Podle představitelů tureckých nacionalistů se jedná o akt zrady na tureckém národě. To jsou samozřejmě ty nejradikálnější názory, ale i jinde se petice nesetkala s vřelým přivítáním. Historik Ayse Hur řekl pro list Zaman, že všechny tyto události roku 1915 byly zaviněny tehdy bujícím tureckým nacionalismem a on osobně se s nimi nestotožňuje. Proto necítí potřebu se osobně omlouvat. Jiní jako například Aytekin Yildiz vyčítají petici příliš emotivní ráz a silné výrazy jako například ,,obrovské neštěstí."
Zdroje:
RADIO FREE EUROPE. Turkish Academics Plan Apology To Armenia. (2008-12-12). [online]. [2008-12-13]. http://www.rferl.org/content/Turkish_Academics_Plan_Apology_To_Armenia/1359303.html
ARMENIAN LIBERTY.ORG: HARUTIUNIAN, Lilit.
Armenian Intellectuals Appeal To Gul For Genocide Recognition. (2008-12-9). [online]. [2008-12-12]. http://www.armenialiberty.org/armeniareport/report/en/2008/12/5F5A1992-B2AE-4AFA-94F1-6409C4116F67.ASP
ARMENIAN LIBERTY.ORG: DANIELYAN, Emil.
Turkish Intellectuals Apologize For Armenian ‘Great Disaster’. (2008-12-5). [online]. [2008-12-12]. http://www.armenialiberty.org/armeniareport/report/en/2008/12/7E1B7968-CD1A-48A9-A7BC-DD323AC9FF18.asp
HURRIETTE DAILY NEWS: ZIFLIOGUL,Vercihan. Mixed feelings for "genocide" petition. (nedatováno). [online]. [2008-12-12]. http://www.hurriyet.com.tr/english/domestic/10551432.asp
Dopis byl iniciován skupinou prominentních umělců blízkých současné vládní moci v Arménií, proto je pravděpodobné, že prezident Sarkisjan byl s tímto dokumenten seznámen, ba co víc schválil jej. Avšak zároveň nabádá toto hnutí k veliké opatrnosti, aby nevhodnými zásahem nezmařilo právě probíhající politické sbližování těchto dvou států.
Giro Manoyan, nejvyšší představitel Arménské revoluční federace Dashnaktsutyun, která je členem vládnoucí koalice v souvislosti s tímto dopisem varoval prezidenta Sarkisjana k obezřetnosti ve vzájemných rozhovorech s Tureckem. Pokud jde o zmiňovaný dopis Manoyan ocenil především to, že generuje názory všeho arménského obyvetelstva i celého světa.
I na turecké straně vznikla podobná iniciativa, která nabádá k uznání těchto masakrů jako genocidy i Tureckou republikou. Opět se jedná o zástupce inteligence. Rozhodli se na internetu uveřejnit omluvu obětem arménské genocidy a to ve formě petice. Podle jednoho z iniciátorů Baskin Oran uvedl, že původně měli v plánu nabádat turecké představitele k deklaraci tohoto incidentu jako genocidy, ale rozhodli se oslovit jedince. Každý má možnost svým podpisem deklarovat postoj k této otázce, popřípadě uznat svůj díl viny. Text petice zní:,,Nemůžu přijmout lhostejnost k ,,velké katastrofě", kterou utrpěly arméni na území Osmanské říše v roce 1915, a také nemohu příjmout její popírání. Odmítám toto bezpráví ze své vlastní vůle a sdílím pocity a bolesti mých arménských bratrů a sester, a omlouvám se jim."
Tento dokument byl nejprve otištěn v tureckém deníku Zaman a od Nového roku bude publikován také na internetu.
Tyto události samozřejmě neprošly bez protestů. Podle představitelů tureckých nacionalistů se jedná o akt zrady na tureckém národě. To jsou samozřejmě ty nejradikálnější názory, ale i jinde se petice nesetkala s vřelým přivítáním. Historik Ayse Hur řekl pro list Zaman, že všechny tyto události roku 1915 byly zaviněny tehdy bujícím tureckým nacionalismem a on osobně se s nimi nestotožňuje. Proto necítí potřebu se osobně omlouvat. Jiní jako například Aytekin Yildiz vyčítají petici příliš emotivní ráz a silné výrazy jako například ,,obrovské neštěstí."
Zdroje:
RADIO FREE EUROPE. Turkish Academics Plan Apology To Armenia. (2008-12-12). [online]. [2008-12-13]. http://www.rferl.org/content/Turkish_Academics_Plan_Apology_To_Armenia/1359303.html
ARMENIAN LIBERTY.ORG: HARUTIUNIAN, Lilit.
Armenian Intellectuals Appeal To Gul For Genocide Recognition. (2008-12-9). [online]. [2008-12-12]. http://www.armenialiberty.org/armeniareport/report/en/2008/12/5F5A1992-B2AE-4AFA-94F1-6409C4116F67.ASP
ARMENIAN LIBERTY.ORG: DANIELYAN, Emil.
Turkish Intellectuals Apologize For Armenian ‘Great Disaster’. (2008-12-5). [online]. [2008-12-12]. http://www.armenialiberty.org/armeniareport/report/en/2008/12/7E1B7968-CD1A-48A9-A7BC-DD323AC9FF18.asp
HURRIETTE DAILY NEWS: ZIFLIOGUL,Vercihan. Mixed feelings for "genocide" petition. (nedatováno). [online]. [2008-12-12]. http://www.hurriyet.com.tr/english/domestic/10551432.asp
sobota 15. listopadu 2008
Arménská genocida
Genocida
Genocida je částečná nebo úplná likvidace příslušníků určité skupiny osob. Motivace může být národnostní, rasová, jazyková nebo náboženská. Mezinárodní právo na ni nahlíží jako na nepromlčitelný mezinárodní zločin, na který se vztahuje Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy (z roku 1948) a Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (z roku 1968). Podle uvedených úmluv je za genocidu považována plánovaná činnost vedoucí k usmrcení příslušníků skupiny, způsobení těžkých tělesných nebo duševních ublížení, uvedení skupiny do takových podmínek, které mají způsobit její zničení, zavedení opatření, která skupině zabraňují rodit děti nebo násilné převádění dětí z jedné skupiny do druhé. Já se budu zabývat tureckou genocidou arménského obyvatelstva. Arménské pogromy na území Osmanské říše jsou druhou největší zdokumentovanou událostí svého druhu - genocidou.
Postavení arménské křesťanské menšiny na území Osmanské říše
V otázce náboženských i jiných menšin byla Osmanská říše povětšinou shovívavá. Akceptovala jejich existenci a kulturní zvláštnosti, nicméně to bylo vykoupeno ztrátou některých práv. V praxi to znamenalo, že islámská komunita (věřících) tzv. umma(1), ovládala nevěřící, tzv. dhimmis(1).
Na území Osmanské říše byli arméni vždy považováni za tzv. loajální národ. Poslušný vůči většinovému tureckému etniku a schopný koexistovat s ostatními menšinami. Od 18.století nastává úpadek velké Osmanské říše a tak začíná vznikat národní uvědomnění Arménů i ostatních menšinových národů v rámci Osmanské říše. A aktivizují se dvě hnutí. Legální proud zastupovaný arménským patriarchátem, jehož hlavním cílem je informovat o arménské otázce na mezinárodním poli. Současně se rozvíjí i nelegální revoluční strany revoluční strany, které v 90. letech podporují terorismus a vedou rozsáhlý ozbrojený boj.
Na základě Beerlínské smlouvy z roku 1878 se prohlobily zájmy evropských velmocí v tomto prostoru, to byl důvod k jejich vyšší angažovanosti, což bylo tureckou stranou považováno za vměšování. Navíc se začala projevovat kulturní nerovnosti mezi vzdělanými Armény s bohatou kulturou, kteří pracovali převážně jako lékaři, právníci apod., a mezi turky, kteří se živili hlavně jako rolníci. V této napjaté době byl vydán povel k prvnímu masakru arménského obyvatelstva na tureckém území. Napadeno a vyvražděno bylo přes 200 000 Arménů. Evropou tyto událostí proběhly s několika málo protesty, ale hlavní dopad byl v posílení odboje.
Mladoturci
V roce 1908 byl v Turecku proveden převrat a do čela země se dostala strana Jednota a pokrok tzv. Mladoturci (1). V čele stojí triumvirát Mehmed Talata, Ismir Enver a Ahmed Djemal. Jejich převzetí moci bylo kladně kvitováno i v arménské komunitě, která viděla možnost rozkvětu upadající říše a reorganizace moci a vylepšení postavení menšin. Plné moci se jim dostává až v roce 1914. V té době celá země stagnuje a polevuje především její evropská část (anexe Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem). To vede k radikalizaci mladoturků a vzniku myšlenky panturkismu. Vidina arménské autonomie se proto stává hrozbou. Dochází k řadě excesů jako masakr 2 vesnic v Kilíkii v roce 1909, kdy životem zaplatilo 30 000 Arménů. Na základě rusko-tureckých jednání dochází k reformě ve východní Anatolii pod dohledem inspektorů z Evropy.
První světová válka
Turecko vstupuje do války 2.listopadu 1914 po boku centrálních mocností. Otevírá se tak možnost pro šíření panturkismus. Prvním cílem se stal Ázerbajdžán. Turecké ambice se zde střetávají s ruskými. Zvítězí Rusové, v jejichž carských legiích jsou i Arméni. Porážka Turků je díky tomu svalována na Armény. Situace vrcholí na přelomu roku 1914 a 1915. Tehdy bylo vydáno rozhodnutí o vyhlazení. A to za pomoci oddílů zorganizovaných již v roce 1911, zvaných čete. První fáze se týká tureckých vojáků arménského původu. Od ledna do dubna 1915 jsou tito vojáci odzbrojováni a umisťováni do pracovních oddílů, kde pracují za velmi těžkých podmínek. Následně 24. a 25.dubna 1915 bylo zatčeno více než 2000 Arménů působících v odboji, ti byli povražděni nebo deportováni. Následovaly deportace veškerého arménského obyvatelstva z nejvýchodnějších provincí. Během transporu docházelo k zabíjení, muži byli odděleni a zabiti, ženy, děti a starci se vydali do sběrného tábora v Aleppu (většina zahynula cestou – hlad, nemoci, čete, kurdští kočovníci, turečtí obyvatelé). Díky postupu ruských vojsk se zachránila alespoň část Arménů z okolí jezera Van. První část vyhlazovacího plánu byla ukončena v srpnu roku 1915. Jako další přišli na řadu Arméni ze zbytku tureckého území vyhlazování těchto komunit probíhala od srpna 1915 do července 1916. Unikli jen Arméni Libanonu; Palestině a Istanbulu, kde se je pokusil zachránit jeden německý generál. Ostatní byli umístěni do táborů v Aleppu, Sýrii a Mezopotámii. Tak zahynuly dvě třetiny Arménů v Osmanské říši (1 – 1,5 milionu lidí). Mladé ženy a děti (asi 100 tisíc) unesli Turci nebo Kurdové, aby potom žily pod jinou identitou.
Postoj dnešních aktérů
Oficiální postoj dnešní Turecké republiky vůči těmto událostem se neshoduje s všeobecně uznávaným výkladem. A sice, že se jednalo o genocidu, ale že Turecko není viníkem. Turecko deklaruje, že smrt Arménů v průběhu deportace nemůže být považována za genocidu. Toto tvrzení podporují tím, že vraždy nebyly úmyslné, nebyly samoúčlně naplánovány vládou, ale také že vraždy byly oprávněné, protože Arméni představovaly hrozbu sympatizující s Ruskem také je často zmiňován arménský odboj. V současné době jsou na stránkách Tureckého národního shromáždění k nahlédnutí archivní dokumenty dokazující tureckou genocidu páchanou Armény. Poukazují na to, že mnoho Arménů dezertovalo k ruské armádě a jejích oddílech byli potom využiti k dobývání Anatolie. Masakry arménského obyvatelstva před rokem 1915 turecká strana označuje za reakci na povstání nebo trvání vyjímečného stavu. Dále neuznávají obecně deklarované počty mrtvých. Tvrdí, že padlo méně mrtvých, a to ve vzájemných etnických konfliktech mezi turky a armény, a nikoliv jako výsledek plánované státní politiky, což je také jeden z aspektů při definování genocidy.
I v Turecku se našli hlasy hovořící proti tureckému pojetí. Na zemi aspirující na člena Evropské unie se s nimi turecká vláda vypořádala podivně. Byli vsazeni do vězení. Mezi nimi byl i Orhan Pamuk laureát Nobelovy ceny za literaturu, který byl za své výroky o masakrech arménského trestně stíhán a vsazen do vězení.
Odlišný náhled na deklarované skutečnosti se snažil překonat Recep Tayyip Erdoğan, turecký premiér, který navrhoval v roce 2005 vytvoření mezinárodní komise historiků, kteří by znovu zhodnotily záznamy v tureckých a arménských archivech i jiných historických zdrojů, aby mohli předložit uspokojivý výklad událostí z roku 1915. Tehdejší arménský prezident Robert Kocharian odpověděl, že obě vlády jsou odpovědné za rozvoj bilaterálních vztahů a nemají právo pověřit tímto tým historiků.
Arménie samozřejmě považuje za jediný správný výklad označení těchto událostí jako genocidy. Přičemž neoznačuje jako viníky turky. Nepožaduje omluvy, ale uznání, že se jednalo o genocidu. Tento názor je podporovám téměř v celém světě, snad díky podobnostem s holokaustem, ale i díky silnému arménskému loby v daných státech včetně USA, kde je velice početná arménská většina. Dokonce tak početná, že se jí podařilo získat od nově zvoleného prezidenta Baracka Obamy, během předvolební kampaně, slib, že USA se zasadí o získání finanční kompenzace pro oběti arménské genocidy a jejich příbuzné.
Toto téma je v současnosti hojně diskutováno a to proto, že i přes oboustrannou snahu je to jedna z největších překážek vzájemné spolupráce obou zemí.
(1)Ideologie mladoturecké strany: Turci jsou národ mluvící turecky a obývající Turecko, všechny turecké národy se musí spojit v jeden celek ( Turan) a rozšířit moc na celou Asii a nezbytná je také národní nezávislost Turků a rasová čistota.
Komentář:
Události, které se staly před téměř sto lety dodnes působí silný tlak a napětí. Nedovolí pouze s úctou vzpomenout na všechny oběti, ale nutí ,,pozůstalé" neustále se přetahovat nad pomyslnou rakví o to, kdo je za to všechno odpovědný. Podle historických výzkumů provedených na Jeruzalémské univerzitě je arménská genocida nejvíce podobná holokaustu. Jeho viníci zaplatili a umožnili tak sobě i pozustalým po obětech tzv. jít dál (hovořím v měřítku národů, s osobními ztrátami se většina pamětníků nevyrovnala do smrti). Právě nepotrestaní viníci stále brání v možné spolupráci dvou sousedních států, kteří se stávají jeden na druhém čím dál tím víc zavislými. Stačí uznat vinu, nést odpovědnost aby se arménská genocida stala minulostí.
Možnosti hledání shody jsou velice omezené. Podle Hranta Dinka, redaktora tureckého listu Agos, turkové vidí v pachatelích své otce, své vzory a tak je pro ně těžké něco takového připustit. Tradičně je zde silý pocit turecké jednoty a nacionalismu, který přechází z generace na generaci prostřednictvím školského systému. To spojuje turky s Osmanskou říší, který je zcela odlišným státním celkem.
Některé zdroje hovořily o možnosti arménské genocidy jako džihádu. Tato skutečnost byla zavržena, jednak kvůli tomu, že zde byly zřejmé politické motivy, ale také ze strachu jakou reakci by to mohlo vyvolat v Evropě.
Hledání pravdy v takovýchto otázkách je jako pověstné ,,hledání jehly v kupce sena". Podle mě bylo odmítnutí zkoumání událostí roku 1915 na území tehdejší Osmanské říše, skupinou historiků, velice rozumný krok. Je jasné, že takový výzkum by trval roky a zbrzdil by vývoj vzájemných vztahů. Naví by žádná odpověď nebyla pro vzájemnou spolupráci vhodná. Teď už je pozdě na hledání viníků. Je potřeba se dívat dopředu a tak možná zabránit, aby se něco podobného v budoucnu odehrálo.
Pokud jde o postavení vůči této otázce v jiných zemích, neexistují ani zde nejlepší podmínky pro splnění arménských požadavků. Ve Francii byl zablokován zákon o trestním stíhání popírání arménské genocidy. Americký prezident Obama sice dal během kampaně slib o prosazení nové legislativy a podpoře pro Arménii avšak současný mocenský vývoj na Kavkaze a Blízkém východě, kde počítá s tureckou složkou, nenasvědčuje tomu, že by byl schopen svůj slib, po jmennování do funkce prezidenta, opravdu v plné míře dodržel.
Zdroje: ARMENIAN NATIONAL INSTITUT. The Armenian Genocide: Context and Legacy.(nedatováno). [online]. [2008/11/12]. http://www.armenian-genocide.org/Education.56/current_category.117/resourceguide_detail.html
HURRIET DAILY NEWS. COM. Armenian diaspora piles pressure on Obama over 1915 incidents. (2008-11-27). [online]. [2008-12-1]. http://arama.hurriyet.com.tr/arsivnews.aspx?id=10455030
UNITED HUMAN RIGHTS COUNCIL. Armenian Genocide - 1915-1918 - 1,500,000 Deaths. .(nedatováno). [online]. [2008-11-14]. http://www.unitedhumanrights.org/Genocide/armenian_genocide.htm
PEČENKA, Marek; LUŇÁK, Petr A KOL. Encyklopedie moderní historie. Praha: Libri. 2007. ISBN 978-80-85983-95-1
ARMENIAN NATIONAL INSTITUT. Model curriculum for human rights and genocide. .(nedatováno). [online]. [2008-12-13]. http://www.armenian-genocide.org/Education.45/current_category.117/resourceguide_detail.html
Genocida je částečná nebo úplná likvidace příslušníků určité skupiny osob. Motivace může být národnostní, rasová, jazyková nebo náboženská. Mezinárodní právo na ni nahlíží jako na nepromlčitelný mezinárodní zločin, na který se vztahuje Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy (z roku 1948) a Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti (z roku 1968). Podle uvedených úmluv je za genocidu považována plánovaná činnost vedoucí k usmrcení příslušníků skupiny, způsobení těžkých tělesných nebo duševních ublížení, uvedení skupiny do takových podmínek, které mají způsobit její zničení, zavedení opatření, která skupině zabraňují rodit děti nebo násilné převádění dětí z jedné skupiny do druhé. Já se budu zabývat tureckou genocidou arménského obyvatelstva. Arménské pogromy na území Osmanské říše jsou druhou největší zdokumentovanou událostí svého druhu - genocidou.
Postavení arménské křesťanské menšiny na území Osmanské říše
V otázce náboženských i jiných menšin byla Osmanská říše povětšinou shovívavá. Akceptovala jejich existenci a kulturní zvláštnosti, nicméně to bylo vykoupeno ztrátou některých práv. V praxi to znamenalo, že islámská komunita (věřících) tzv. umma(1), ovládala nevěřící, tzv. dhimmis(1).
Na území Osmanské říše byli arméni vždy považováni za tzv. loajální národ. Poslušný vůči většinovému tureckému etniku a schopný koexistovat s ostatními menšinami. Od 18.století nastává úpadek velké Osmanské říše a tak začíná vznikat národní uvědomnění Arménů i ostatních menšinových národů v rámci Osmanské říše. A aktivizují se dvě hnutí. Legální proud zastupovaný arménským patriarchátem, jehož hlavním cílem je informovat o arménské otázce na mezinárodním poli. Současně se rozvíjí i nelegální revoluční strany revoluční strany, které v 90. letech podporují terorismus a vedou rozsáhlý ozbrojený boj.
Na základě Beerlínské smlouvy z roku 1878 se prohlobily zájmy evropských velmocí v tomto prostoru, to byl důvod k jejich vyšší angažovanosti, což bylo tureckou stranou považováno za vměšování. Navíc se začala projevovat kulturní nerovnosti mezi vzdělanými Armény s bohatou kulturou, kteří pracovali převážně jako lékaři, právníci apod., a mezi turky, kteří se živili hlavně jako rolníci. V této napjaté době byl vydán povel k prvnímu masakru arménského obyvatelstva na tureckém území. Napadeno a vyvražděno bylo přes 200 000 Arménů. Evropou tyto událostí proběhly s několika málo protesty, ale hlavní dopad byl v posílení odboje.
Mladoturci
V roce 1908 byl v Turecku proveden převrat a do čela země se dostala strana Jednota a pokrok tzv. Mladoturci (1). V čele stojí triumvirát Mehmed Talata, Ismir Enver a Ahmed Djemal. Jejich převzetí moci bylo kladně kvitováno i v arménské komunitě, která viděla možnost rozkvětu upadající říše a reorganizace moci a vylepšení postavení menšin. Plné moci se jim dostává až v roce 1914. V té době celá země stagnuje a polevuje především její evropská část (anexe Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem). To vede k radikalizaci mladoturků a vzniku myšlenky panturkismu. Vidina arménské autonomie se proto stává hrozbou. Dochází k řadě excesů jako masakr 2 vesnic v Kilíkii v roce 1909, kdy životem zaplatilo 30 000 Arménů. Na základě rusko-tureckých jednání dochází k reformě ve východní Anatolii pod dohledem inspektorů z Evropy.
První světová válka
Turecko vstupuje do války 2.listopadu 1914 po boku centrálních mocností. Otevírá se tak možnost pro šíření panturkismus. Prvním cílem se stal Ázerbajdžán. Turecké ambice se zde střetávají s ruskými. Zvítězí Rusové, v jejichž carských legiích jsou i Arméni. Porážka Turků je díky tomu svalována na Armény. Situace vrcholí na přelomu roku 1914 a 1915. Tehdy bylo vydáno rozhodnutí o vyhlazení. A to za pomoci oddílů zorganizovaných již v roce 1911, zvaných čete. První fáze se týká tureckých vojáků arménského původu. Od ledna do dubna 1915 jsou tito vojáci odzbrojováni a umisťováni do pracovních oddílů, kde pracují za velmi těžkých podmínek. Následně 24. a 25.dubna 1915 bylo zatčeno více než 2000 Arménů působících v odboji, ti byli povražděni nebo deportováni. Následovaly deportace veškerého arménského obyvatelstva z nejvýchodnějších provincí. Během transporu docházelo k zabíjení, muži byli odděleni a zabiti, ženy, děti a starci se vydali do sběrného tábora v Aleppu (většina zahynula cestou – hlad, nemoci, čete, kurdští kočovníci, turečtí obyvatelé). Díky postupu ruských vojsk se zachránila alespoň část Arménů z okolí jezera Van. První část vyhlazovacího plánu byla ukončena v srpnu roku 1915. Jako další přišli na řadu Arméni ze zbytku tureckého území vyhlazování těchto komunit probíhala od srpna 1915 do července 1916. Unikli jen Arméni Libanonu; Palestině a Istanbulu, kde se je pokusil zachránit jeden německý generál. Ostatní byli umístěni do táborů v Aleppu, Sýrii a Mezopotámii. Tak zahynuly dvě třetiny Arménů v Osmanské říši (1 – 1,5 milionu lidí). Mladé ženy a děti (asi 100 tisíc) unesli Turci nebo Kurdové, aby potom žily pod jinou identitou.
Postoj dnešních aktérů
Oficiální postoj dnešní Turecké republiky vůči těmto událostem se neshoduje s všeobecně uznávaným výkladem. A sice, že se jednalo o genocidu, ale že Turecko není viníkem. Turecko deklaruje, že smrt Arménů v průběhu deportace nemůže být považována za genocidu. Toto tvrzení podporují tím, že vraždy nebyly úmyslné, nebyly samoúčlně naplánovány vládou, ale také že vraždy byly oprávněné, protože Arméni představovaly hrozbu sympatizující s Ruskem také je často zmiňován arménský odboj. V současné době jsou na stránkách Tureckého národního shromáždění k nahlédnutí archivní dokumenty dokazující tureckou genocidu páchanou Armény. Poukazují na to, že mnoho Arménů dezertovalo k ruské armádě a jejích oddílech byli potom využiti k dobývání Anatolie. Masakry arménského obyvatelstva před rokem 1915 turecká strana označuje za reakci na povstání nebo trvání vyjímečného stavu. Dále neuznávají obecně deklarované počty mrtvých. Tvrdí, že padlo méně mrtvých, a to ve vzájemných etnických konfliktech mezi turky a armény, a nikoliv jako výsledek plánované státní politiky, což je také jeden z aspektů při definování genocidy.
I v Turecku se našli hlasy hovořící proti tureckému pojetí. Na zemi aspirující na člena Evropské unie se s nimi turecká vláda vypořádala podivně. Byli vsazeni do vězení. Mezi nimi byl i Orhan Pamuk laureát Nobelovy ceny za literaturu, který byl za své výroky o masakrech arménského trestně stíhán a vsazen do vězení.
Odlišný náhled na deklarované skutečnosti se snažil překonat Recep Tayyip Erdoğan, turecký premiér, který navrhoval v roce 2005 vytvoření mezinárodní komise historiků, kteří by znovu zhodnotily záznamy v tureckých a arménských archivech i jiných historických zdrojů, aby mohli předložit uspokojivý výklad událostí z roku 1915. Tehdejší arménský prezident Robert Kocharian odpověděl, že obě vlády jsou odpovědné za rozvoj bilaterálních vztahů a nemají právo pověřit tímto tým historiků.
Arménie samozřejmě považuje za jediný správný výklad označení těchto událostí jako genocidy. Přičemž neoznačuje jako viníky turky. Nepožaduje omluvy, ale uznání, že se jednalo o genocidu. Tento názor je podporovám téměř v celém světě, snad díky podobnostem s holokaustem, ale i díky silnému arménskému loby v daných státech včetně USA, kde je velice početná arménská většina. Dokonce tak početná, že se jí podařilo získat od nově zvoleného prezidenta Baracka Obamy, během předvolební kampaně, slib, že USA se zasadí o získání finanční kompenzace pro oběti arménské genocidy a jejich příbuzné.
Toto téma je v současnosti hojně diskutováno a to proto, že i přes oboustrannou snahu je to jedna z největších překážek vzájemné spolupráce obou zemí.
(1)Ideologie mladoturecké strany: Turci jsou národ mluvící turecky a obývající Turecko, všechny turecké národy se musí spojit v jeden celek ( Turan) a rozšířit moc na celou Asii a nezbytná je také národní nezávislost Turků a rasová čistota.
Komentář:
Události, které se staly před téměř sto lety dodnes působí silný tlak a napětí. Nedovolí pouze s úctou vzpomenout na všechny oběti, ale nutí ,,pozůstalé" neustále se přetahovat nad pomyslnou rakví o to, kdo je za to všechno odpovědný. Podle historických výzkumů provedených na Jeruzalémské univerzitě je arménská genocida nejvíce podobná holokaustu. Jeho viníci zaplatili a umožnili tak sobě i pozustalým po obětech tzv. jít dál (hovořím v měřítku národů, s osobními ztrátami se většina pamětníků nevyrovnala do smrti). Právě nepotrestaní viníci stále brání v možné spolupráci dvou sousedních států, kteří se stávají jeden na druhém čím dál tím víc zavislými. Stačí uznat vinu, nést odpovědnost aby se arménská genocida stala minulostí.
Možnosti hledání shody jsou velice omezené. Podle Hranta Dinka, redaktora tureckého listu Agos, turkové vidí v pachatelích své otce, své vzory a tak je pro ně těžké něco takového připustit. Tradičně je zde silý pocit turecké jednoty a nacionalismu, který přechází z generace na generaci prostřednictvím školského systému. To spojuje turky s Osmanskou říší, který je zcela odlišným státním celkem.
Některé zdroje hovořily o možnosti arménské genocidy jako džihádu. Tato skutečnost byla zavržena, jednak kvůli tomu, že zde byly zřejmé politické motivy, ale také ze strachu jakou reakci by to mohlo vyvolat v Evropě.
Hledání pravdy v takovýchto otázkách je jako pověstné ,,hledání jehly v kupce sena". Podle mě bylo odmítnutí zkoumání událostí roku 1915 na území tehdejší Osmanské říše, skupinou historiků, velice rozumný krok. Je jasné, že takový výzkum by trval roky a zbrzdil by vývoj vzájemných vztahů. Naví by žádná odpověď nebyla pro vzájemnou spolupráci vhodná. Teď už je pozdě na hledání viníků. Je potřeba se dívat dopředu a tak možná zabránit, aby se něco podobného v budoucnu odehrálo.
Pokud jde o postavení vůči této otázce v jiných zemích, neexistují ani zde nejlepší podmínky pro splnění arménských požadavků. Ve Francii byl zablokován zákon o trestním stíhání popírání arménské genocidy. Americký prezident Obama sice dal během kampaně slib o prosazení nové legislativy a podpoře pro Arménii avšak současný mocenský vývoj na Kavkaze a Blízkém východě, kde počítá s tureckou složkou, nenasvědčuje tomu, že by byl schopen svůj slib, po jmennování do funkce prezidenta, opravdu v plné míře dodržel.
Zdroje: ARMENIAN NATIONAL INSTITUT. The Armenian Genocide: Context and Legacy.(nedatováno). [online]. [2008/11/12]. http://www.armenian-genocide.org/Education.56/current_category.117/resourceguide_detail.html
HURRIET DAILY NEWS. COM. Armenian diaspora piles pressure on Obama over 1915 incidents. (2008-11-27). [online]. [2008-12-1]. http://arama.hurriyet.com.tr/arsivnews.aspx?id=10455030
UNITED HUMAN RIGHTS COUNCIL. Armenian Genocide - 1915-1918 - 1,500,000 Deaths. .(nedatováno). [online]. [2008-11-14]. http://www.unitedhumanrights.org/Genocide/armenian_genocide.htm
PEČENKA, Marek; LUŇÁK, Petr A KOL. Encyklopedie moderní historie. Praha: Libri. 2007. ISBN 978-80-85983-95-1
ARMENIAN NATIONAL INSTITUT. Model curriculum for human rights and genocide. .(nedatováno). [online]. [2008-12-13]. http://www.armenian-genocide.org/Education.45/current_category.117/resourceguide_detail.html
pátek 14. listopadu 2008
Funkce zamini při urychlení mírové spolupráce na Kavkaze
Počínající diplomatické sbližování mezi Tureckem a Arménií má pozitivní dopad i na ostatní kavkazské státy. Průlomovou byla návštěva tureckého prezidenta Gulla v Jerevanu a jeho setkání s arménským protějškem Sarkysianem. Při této příležitosti obdržel Sarkysian pozvání do Turecka s výzvou, že není potřeba čekat na další fotbalový zápas. Tento krok významně urychlil ustrnulou diplomatickou komunikaci a otevřel jednání o odložených tématech.
Jedním z nejvýznamnějších kroků je vytvoření iniciativy pro stabilitu a spolupráci v rámci Kavkazu, Caucasus Stability and Cooperation Platform (CSCP). Návrh vyšel z turecké iniciativy, jako reakce na gruzínsko-ruské boje v letošním roce. Základ pro vybudování této organizace tvoří právě Turecko, Arménie a Ázerbajdžán. První předběžná schůzka ministrů zahraničních věcí se konala v New Yorku při Valném shromáždění v OSN. Všechny tři státy se zavázaly k pokračování ve třístranných rozhovorech. Významnou roli při formování těchto vztahů hraje také Rusko, působí jako prostředník při zprostředkování jednání mezi arménskou a ázerbajdžánskou stranou ohledně sporného území Náhorního Karabachu. Alespoň částečné vyřešení této otázky by mělo příznivě ovlivnit spolupráci v celém regionu. Jedno z takovýchto jednání se již konalo nedaleko Moskvy a jeho hostitelem byl přímo ruský prezident Dmitrij Medveděv.
Tyto projekty jsou "otevřenou hrou". Shody by mohlo být dosaženo pouze pokud by se jednotlivé státy vzdaly svých národních zájmů a zaměřily se na společné cíl, kterým může být například diverzifikace hospodářských vztahů. V době, kdy je celý svět ohrožen finanční a energetickou krizí, na Kavkaze by státy mohly dospět k dohodě o vyřešení stávajících konfliktů a vyjednat si ochranu výhodné hospodářské spolupráce. Velký význam to má především pro Arménii, která exportuje většinu svého zboží přes Gruzii čímž přichází o velkou část zisku. Nyní je také pohyb zboží skrz Gruzii stížen konfliktem s Ruskou federací. Tato ekonomická závislost na Gruzii staví Arménii do nepříliš výhodného vyjednávacího postavení, kdy se pro ni hospodářská spolupráce s Tureckem stává nezbytností. Může tedy docházet ke slevování z arménských požadavků.
Pro Turecko má současný vývoj eminentní význam i při jeho vyjednávání o vstupu do Evropské unie. V takovém případě je nutné aby konsolidovalo své vztahy se sousedními státy. Zároveň by bylo prospěšné, aby jeho vztahy se všemi kavkazskými státy byli na tak dobré úrovni, aby mohlo tvořit jakýsi komunikační a kulturní most mezi oblastí Kavkazu a Evropy. Bohužel celý region je značně poznamenán velkou řadou historických faktorů, které brání normalizaci vztahů.
V rámci možné budoucí spolupráce by se Arménie mohla oficiálně zříci územních nároků vůči Turecku a zastavit po celém světě kampaň vyzývající k uznání arménské genocidy. Turecko by mohlo na oplátku přehodnotit svůj postoj k Náhorního Karabachu a otevření hranic s Arménií. Právě vyřešení sporu o Náhorní Karabach je považováno za rozhodující krok při hledání možností budoucí spolupráce.
,,Arménie je připravena navázat bilaterální vztahy bez jakýchkoli předběžných podmínek a my očekáváme to stejných z turecké strany," řekl Edward Nalbandian na tiskové konferenci v Istanbulu. ,,Je v zájmu Turecka, aby otevřelo své hranice, stejně jako je to vhodné v zájmu Arménie," řekl.
Zdroje: HURRIETTE DAILY NEWS. Diplomacy in Caucasus to speed up, FM. (nedatováno). [online]. [2008-14-10]. http://www.hurriyet.com.tr/english/domestic/10344681.asp
HURRIETTE DAILY NEWS. Turkish FM says Armenian counterpart expected to visit Turkey. (nedatováno). [online]. [2008-14-10]. http://www.hurriyet.com.tr/english/world/10341632.asp
HURRIETTE DAILY NEWS. ZIFLIOGUL,Vercihan. Business leaders urge the opening of borders. (nedatováno). [online]. [2008-14-10]. http://www.hurriyet.com.tr/english/domestic/10320124.asp?scr=1
RADIO FREE EUROPE. Armenian Foreign Minister Urges Turkey To Reopen Border. (nedatováno). [online]. [2008-25-11].http://www.rferl.org/content/Armenian_Foreign_Minister_Urges_Turkey_To_Reopen_Border/1352501.html
Jedním z nejvýznamnějších kroků je vytvoření iniciativy pro stabilitu a spolupráci v rámci Kavkazu, Caucasus Stability and Cooperation Platform (CSCP). Návrh vyšel z turecké iniciativy, jako reakce na gruzínsko-ruské boje v letošním roce. Základ pro vybudování této organizace tvoří právě Turecko, Arménie a Ázerbajdžán. První předběžná schůzka ministrů zahraničních věcí se konala v New Yorku při Valném shromáždění v OSN. Všechny tři státy se zavázaly k pokračování ve třístranných rozhovorech. Významnou roli při formování těchto vztahů hraje také Rusko, působí jako prostředník při zprostředkování jednání mezi arménskou a ázerbajdžánskou stranou ohledně sporného území Náhorního Karabachu. Alespoň částečné vyřešení této otázky by mělo příznivě ovlivnit spolupráci v celém regionu. Jedno z takovýchto jednání se již konalo nedaleko Moskvy a jeho hostitelem byl přímo ruský prezident Dmitrij Medveděv.
Tyto projekty jsou "otevřenou hrou". Shody by mohlo být dosaženo pouze pokud by se jednotlivé státy vzdaly svých národních zájmů a zaměřily se na společné cíl, kterým může být například diverzifikace hospodářských vztahů. V době, kdy je celý svět ohrožen finanční a energetickou krizí, na Kavkaze by státy mohly dospět k dohodě o vyřešení stávajících konfliktů a vyjednat si ochranu výhodné hospodářské spolupráce. Velký význam to má především pro Arménii, která exportuje většinu svého zboží přes Gruzii čímž přichází o velkou část zisku. Nyní je také pohyb zboží skrz Gruzii stížen konfliktem s Ruskou federací. Tato ekonomická závislost na Gruzii staví Arménii do nepříliš výhodného vyjednávacího postavení, kdy se pro ni hospodářská spolupráce s Tureckem stává nezbytností. Může tedy docházet ke slevování z arménských požadavků.
Pro Turecko má současný vývoj eminentní význam i při jeho vyjednávání o vstupu do Evropské unie. V takovém případě je nutné aby konsolidovalo své vztahy se sousedními státy. Zároveň by bylo prospěšné, aby jeho vztahy se všemi kavkazskými státy byli na tak dobré úrovni, aby mohlo tvořit jakýsi komunikační a kulturní most mezi oblastí Kavkazu a Evropy. Bohužel celý region je značně poznamenán velkou řadou historických faktorů, které brání normalizaci vztahů.
V rámci možné budoucí spolupráce by se Arménie mohla oficiálně zříci územních nároků vůči Turecku a zastavit po celém světě kampaň vyzývající k uznání arménské genocidy. Turecko by mohlo na oplátku přehodnotit svůj postoj k Náhorního Karabachu a otevření hranic s Arménií. Právě vyřešení sporu o Náhorní Karabach je považováno za rozhodující krok při hledání možností budoucí spolupráce.
,,Arménie je připravena navázat bilaterální vztahy bez jakýchkoli předběžných podmínek a my očekáváme to stejných z turecké strany," řekl Edward Nalbandian na tiskové konferenci v Istanbulu. ,,Je v zájmu Turecka, aby otevřelo své hranice, stejně jako je to vhodné v zájmu Arménie," řekl.
Zdroje: HURRIETTE DAILY NEWS. Diplomacy in Caucasus to speed up, FM. (nedatováno). [online]. [2008-14-10]. http://www.hurriyet.com.tr/english/domestic/10344681.asp
HURRIETTE DAILY NEWS. Turkish FM says Armenian counterpart expected to visit Turkey. (nedatováno). [online]. [2008-14-10]. http://www.hurriyet.com.tr/english/world/10341632.asp
HURRIETTE DAILY NEWS. ZIFLIOGUL,Vercihan. Business leaders urge the opening of borders. (nedatováno). [online]. [2008-14-10]. http://www.hurriyet.com.tr/english/domestic/10320124.asp?scr=1
RADIO FREE EUROPE. Armenian Foreign Minister Urges Turkey To Reopen Border. (nedatováno). [online]. [2008-25-11].http://www.rferl.org/content/Armenian_Foreign_Minister_Urges_Turkey_To_Reopen_Border/1352501.html
Arménská energetika
Státy jižního Kavkazu rozšiřují těžbu nerostných surovin a rozvíjí export těchto komodit i do zahraničí. Arménie, díky své geografické poloze, skýtá veliký potenciál pro účast v podobných aktivitách. Otázkou zůstává, zda bude tento potenciál schopna využít. Rozhodně je to pro tuto zemi vítaný trend, protože se snaží posílit své ekonomické i politické postavení v rámci kavkazského regionu.
Rozumný postup Arménie v otázce Náhorního Karabachu by jí mohl přinést participaci na nově budovaném ropovodu Nabucco, vedeném z ázerbajdžánského Baku ke Kaspickému moři a přes Gruzii a Turecko až do Rakouska. Tento ropovod by spojil centrální Asii s Evropou zcela s vyloučením Ruska. Nabídka účasti v tomto projektu byla Arménii udělena během jednání zástupců Arménie, Turecka a Ázerbajdžánu v New Yorku. Turecko ani Ázerbadžán nejprve neuvažovali zahrnutí Arménie do tohoto projektu, ale situace se zkomplikovala, letos v létě, válečným konfliktem v Gruzii.
Arménie má strategické postavení pro to být tranzitním státem pro vedení ropovodů a jiných transportních linek, ale její napjaté vztahy s Ázerbajdžánem a Tureckem ji z podobných aktivit vylučovaly. Teoreticky neexistuje v Turecku embargo na dovoz zboží nebo surovin z Arménie, ale je potřeba získat tzv.vývozní a dovozní povolení a současný uzus velí takovéto povolení Arménii neposkytnout. Jedině konsolidace vztahů v otázce Náhorního Karabachu by mohla přinést kladnější postoj jak ze strany Ázerbajdžánu, tak Turecka. To staví Arménii do nepříliš výhodné vyjednávací pozice v této otázce, ale je to kompenzováno tím, že tranzitní linky přes Arménii nabízejí možnost nejnižších nákladů.
Pokud by trasa ropovodu skutečně vedla přes Arménii. Určitě by to znamenalo utužení míru a politické kooperace v rámci celého regionu. Na druhou stranu ropovod nemůže vzniknout, pokud by vztahy mezi aktéry nebyly vyřešeny natolik, aby zajistily bezpečnost ropovodu. Aby se například dala vyloučit možnost svévolného přerušení linky apod.
Další exportní komoditou Arménie by se měla stát elektrická energie. Už v rámci tehdejšího Sovětského svazu byla Arménie významným exportérem elektrické energie do sousedních států. V roce 1991 navíc v důsledku změn v arménském průmyslu došlo k navýšení přebytků a vyššího exportu do sousedních zemí. Problémem arménské energetiky je to, že je z velké části kontrolována z Ruska, prostřednictvím různých korporátních společností. Aby se země mohla vymanit z tohoto vlivu, prezident Serg Sarkisjan připravil tzv. ,,velké plány," které by měly v oblasti energetiky napojit Arménii i na jiné partnery. jedním z nich by mohlo být i Turecko. Zde sice existuje překážka v podobě uzavřených hranic mezi oběma státy, ale při návštěvě tureckého prezidenty Abdullaha Gulla u jeho arménského protějšku v Jerevanu bylo ujednáno zvýšení dodávek arménské el. energie do Turecka.
Další možností je napojení Arménie na plynovod z Íránu. Cílem tohoto plynovodu je opět propojení s Evropou. Arménie by odebírala plyn a na oplátku by poskytovala elektrickou energii. V současné době odebírá všechen zemní plyn z Ruska. Znamenalo by to tedy další krok ve vymanění z ruského vlivu. Ale jen zdánlivé. Ruská federace se na tomto plynovodu významně podílí. Napojení na tento plynovod by tedy pro Arménii znamenalo jen další energetické spojení s Ruskem. Například by mohla odebírat zamní plyn z tohoto plynovodu, pouze v případě, že dodávky plynu z Ruska by byly omezené nebo nepokrývaly poptávku.
Arménie je za současné situace nucena hrát s velkým množstvím karet jak na poli politickém i energetickém. Určitě bude zajímavé sledovat jak se s tím vyrovná a který aspekt zvítězí.
Zdroje:
ASIANEWS.IT. Peace in Nagorno-Karabakh a condition for Armenia's participation in Nabucco pipeline. (2008-10-2). [online].[2008-11-2]. http://www.asianews.it/index.php?l=en&art=13370
ASIANEWS.IT. The "super-projects" of Sargsyan, and energy dependence on Russia. (2008-10-20). [online].[2008-11-2]. http://www.asianews.it/index.php?l=en&art=13531
CENTRAL ASIA - CAUCASUS INSTITUT: MARTIROSYAN, Tigran. Armenia and Caspia oil pipelines. (2001-8-29). [online].[2008-12-12]. http://www.cacianalyst.org/?q=node/181
EURASIENET: KHACHATRIAN, Haroutiun. Armenia: Contemplating life as a regional electricity exporter. (2008-10-31). [online].[2008-12-12]. http://www.eurasianet.org/departments/insightb/articles/eav103108a.shtml
Rozumný postup Arménie v otázce Náhorního Karabachu by jí mohl přinést participaci na nově budovaném ropovodu Nabucco, vedeném z ázerbajdžánského Baku ke Kaspickému moři a přes Gruzii a Turecko až do Rakouska. Tento ropovod by spojil centrální Asii s Evropou zcela s vyloučením Ruska. Nabídka účasti v tomto projektu byla Arménii udělena během jednání zástupců Arménie, Turecka a Ázerbajdžánu v New Yorku. Turecko ani Ázerbadžán nejprve neuvažovali zahrnutí Arménie do tohoto projektu, ale situace se zkomplikovala, letos v létě, válečným konfliktem v Gruzii.
Arménie má strategické postavení pro to být tranzitním státem pro vedení ropovodů a jiných transportních linek, ale její napjaté vztahy s Ázerbajdžánem a Tureckem ji z podobných aktivit vylučovaly. Teoreticky neexistuje v Turecku embargo na dovoz zboží nebo surovin z Arménie, ale je potřeba získat tzv.vývozní a dovozní povolení a současný uzus velí takovéto povolení Arménii neposkytnout. Jedině konsolidace vztahů v otázce Náhorního Karabachu by mohla přinést kladnější postoj jak ze strany Ázerbajdžánu, tak Turecka. To staví Arménii do nepříliš výhodné vyjednávací pozice v této otázce, ale je to kompenzováno tím, že tranzitní linky přes Arménii nabízejí možnost nejnižších nákladů.
Pokud by trasa ropovodu skutečně vedla přes Arménii. Určitě by to znamenalo utužení míru a politické kooperace v rámci celého regionu. Na druhou stranu ropovod nemůže vzniknout, pokud by vztahy mezi aktéry nebyly vyřešeny natolik, aby zajistily bezpečnost ropovodu. Aby se například dala vyloučit možnost svévolného přerušení linky apod.
Další exportní komoditou Arménie by se měla stát elektrická energie. Už v rámci tehdejšího Sovětského svazu byla Arménie významným exportérem elektrické energie do sousedních států. V roce 1991 navíc v důsledku změn v arménském průmyslu došlo k navýšení přebytků a vyššího exportu do sousedních zemí. Problémem arménské energetiky je to, že je z velké části kontrolována z Ruska, prostřednictvím různých korporátních společností. Aby se země mohla vymanit z tohoto vlivu, prezident Serg Sarkisjan připravil tzv. ,,velké plány," které by měly v oblasti energetiky napojit Arménii i na jiné partnery. jedním z nich by mohlo být i Turecko. Zde sice existuje překážka v podobě uzavřených hranic mezi oběma státy, ale při návštěvě tureckého prezidenty Abdullaha Gulla u jeho arménského protějšku v Jerevanu bylo ujednáno zvýšení dodávek arménské el. energie do Turecka.
Další možností je napojení Arménie na plynovod z Íránu. Cílem tohoto plynovodu je opět propojení s Evropou. Arménie by odebírala plyn a na oplátku by poskytovala elektrickou energii. V současné době odebírá všechen zemní plyn z Ruska. Znamenalo by to tedy další krok ve vymanění z ruského vlivu. Ale jen zdánlivé. Ruská federace se na tomto plynovodu významně podílí. Napojení na tento plynovod by tedy pro Arménii znamenalo jen další energetické spojení s Ruskem. Například by mohla odebírat zamní plyn z tohoto plynovodu, pouze v případě, že dodávky plynu z Ruska by byly omezené nebo nepokrývaly poptávku.
Arménie je za současné situace nucena hrát s velkým množstvím karet jak na poli politickém i energetickém. Určitě bude zajímavé sledovat jak se s tím vyrovná a který aspekt zvítězí.
Zdroje:
ASIANEWS.IT. Peace in Nagorno-Karabakh a condition for Armenia's participation in Nabucco pipeline. (2008-10-2). [online].[2008-11-2]. http://www.asianews.it/index.php?l=en&art=13370
ASIANEWS.IT. The "super-projects" of Sargsyan, and energy dependence on Russia. (2008-10-20). [online].[2008-11-2]. http://www.asianews.it/index.php?l=en&art=13531
CENTRAL ASIA - CAUCASUS INSTITUT: MARTIROSYAN, Tigran. Armenia and Caspia oil pipelines. (2001-8-29). [online].[2008-12-12]. http://www.cacianalyst.org/?q=node/181
EURASIENET: KHACHATRIAN, Haroutiun. Armenia: Contemplating life as a regional electricity exporter. (2008-10-31). [online].[2008-12-12]. http://www.eurasianet.org/departments/insightb/articles/eav103108a.shtml
pátek 31. října 2008
Přírodní podmínky
Asi by bylo dobré představit prostředí, ve kterém se budeme pohybovat. Zvu Vás tedy na procházku po exotickém Turecku a ještě exotičtější Arménií.
Dnešní Arménie je malý vnitrozemský stát v jižní oblasti Kavkazu. Na severu hraničí s Gruzií, na východě s Ázerbajdžánem, na jihu s Íránem a ázerbajdžánskou oblastí Nachičevan a na západě s Tureckem.
Arménie-přírodní poměry
Většinu Arménie zabírají náhorní plošiny a hory Malého Kavkazu a Arménské vysočiny o nadmořské výšce 3000-4000 m.n m. Celá krajina je skalnatá a kamenitá, rovněž se v oblasti nachází několik vyhaslých sopek a lávových plošin. Celá oblast je vystavena častým změtřesením. Na východě se v nadmořské výšce 1900 m naléza jezero Sevan, z něj na západní straně vystupuje pohoří Gegan. A za ním se otvírá pohled do rozsáhlé kotlina, kterou protéká hraniční řeka Aras a která se rozprostírá až na území Turecka.
Vegetace má většinou stepní charakter. Ve stepích žijí např sysli, lišky nebo zmije a rostou tam suchomilné traviny. Jihovýchod pokrývají dubové porosty, které směrem na vlhčí severozápad přecházejí bukové, zde žije medvěd hnědý a rys. Na alpských loukách můžete vidět kozorožce a divoké ovce.
Turisticky velmi oblíbené Turecko se rozkládá na poloostrově Malá Asie a 3%j jeho rozlohy zasahují i do Evropy. Evropské oblast, Thrákie (hraničí s Bulharskem a Řeckem) je od zbytku země oddělena dvěma úžinami;Bospor a Dardanely, spojující Černé, Marmarské a Středozemní moře. Asijská část země sousedí na západě s Gruzií, Arménií, ázerbajdžánským Nachičevanem a v oblasti Kurdistánu s Íránem, Irákem a na jihu se Sýrií.
Turecko-přírodní poměry
Střed Turecka vyplňuje z větší části náhorní plošina Anatólie, lemovaná téměř po celém obvodu horami. Na severním pobřeží jsou to Pontské hory, na jihu pohoří Taurus, na východě se rozkládá Arménská vysočina a jihovýchodně pohoří Hakari. Evropskou část tvoří úrodné nížiny obklopené nízkymi horami.
Zdroj:
EGANOVÁ, Victoria a BATEMAN, Graham. Encyklopedie Zeměpis světa. Columbus s.r.o. Praha. 1999. Přeložil kol. autorů. ISBN 80-901727-6-8
Dnešní Arménie je malý vnitrozemský stát v jižní oblasti Kavkazu. Na severu hraničí s Gruzií, na východě s Ázerbajdžánem, na jihu s Íránem a ázerbajdžánskou oblastí Nachičevan a na západě s Tureckem.
Arménie-přírodní poměry
Většinu Arménie zabírají náhorní plošiny a hory Malého Kavkazu a Arménské vysočiny o nadmořské výšce 3000-4000 m.n m. Celá krajina je skalnatá a kamenitá, rovněž se v oblasti nachází několik vyhaslých sopek a lávových plošin. Celá oblast je vystavena častým změtřesením. Na východě se v nadmořské výšce 1900 m naléza jezero Sevan, z něj na západní straně vystupuje pohoří Gegan. A za ním se otvírá pohled do rozsáhlé kotlina, kterou protéká hraniční řeka Aras a která se rozprostírá až na území Turecka.
Vegetace má většinou stepní charakter. Ve stepích žijí např sysli, lišky nebo zmije a rostou tam suchomilné traviny. Jihovýchod pokrývají dubové porosty, které směrem na vlhčí severozápad přecházejí bukové, zde žije medvěd hnědý a rys. Na alpských loukách můžete vidět kozorožce a divoké ovce.
Turisticky velmi oblíbené Turecko se rozkládá na poloostrově Malá Asie a 3%j jeho rozlohy zasahují i do Evropy. Evropské oblast, Thrákie (hraničí s Bulharskem a Řeckem) je od zbytku země oddělena dvěma úžinami;Bospor a Dardanely, spojující Černé, Marmarské a Středozemní moře. Asijská část země sousedí na západě s Gruzií, Arménií, ázerbajdžánským Nachičevanem a v oblasti Kurdistánu s Íránem, Irákem a na jihu se Sýrií.
Turecko-přírodní poměry
Střed Turecka vyplňuje z větší části náhorní plošina Anatólie, lemovaná téměř po celém obvodu horami. Na severním pobřeží jsou to Pontské hory, na jihu pohoří Taurus, na východě se rozkládá Arménská vysočina a jihovýchodně pohoří Hakari. Evropskou část tvoří úrodné nížiny obklopené nízkymi horami.
Zdroj:
EGANOVÁ, Victoria a BATEMAN, Graham. Encyklopedie Zeměpis světa. Columbus s.r.o. Praha. 1999. Přeložil kol. autorů. ISBN 80-901727-6-8
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)